Skandál! Sestra redaktorky nemá jedinou strii!

Vítáme vás u prvního ze série rozhovorů s kandidáty soutěže o první strii.
Čtenářčino jméno jsme se rozhodli nezveřejnit, prozradíme pouze, že je to sestra jedné redaktorky. Říkejme jí Polena.
Se slečnou Polenou jsme strávili jeden její běžný školní den, během něhož jsme se snažili vystopovat, v čem tkví Polenin problém s tloustnutím a dosažením první strie.

Předem se čtenářům stručně představte a řekněte nám prosím, proč jste se vůbec rozhodla do naší soutěže přihlásit.
K účasti v soutěži mě inspirovala moje sestra, redaktorka Strie, kterou již léta bezmezně obdivuji a jejíž počet strií se snažím dohonit, bohužel marně. Jsem studentka, můj jídelníček tudíž není bohatý na kalorie, jsem stále ve stresu a to mi ke striím taky nepřidává. Musím se přiznat, že někdy neodolám pokušení a s kamarádkami vyjdu i za nějakým tím sportem, pak si to ale vždy vyčítám. Teď o zkouškovém období mi však hraje do karet, že musím sedět na zadku a učit se a na jídlo mi zbývá více času.
Přemýšlela jste někdy, co vás pudí k tomu, abyste navštěvovala taková zařízení jako jsou posilovny nebo fitness centra? Kdo ve vás tuto neřest podporuje? Snažíte se tím někomu zavděčit, nebo snad jen chcete zapadnout do party? Vždy je přeci možné přestat!
Než jsem si přečetla Strii, nikdy jsem si takové otázky nekladla. Neuvědomovala jsem si, že dělám něco špatného, ačkoliv sestra mě na to již dlouho upozorňovala. Nikdy jsem to však nebrala vážně. Možná na mě mají vliv i mé přítelkyně, které tomuto zlozvyku také podlehly a už se ani nepozastavují nad škodlivostí sportu a provozují ho naprosto běžně. Tomu se chci do budoucna vyvarovat. Dnes už v tom mám jasno!

168 cm a 58 kg ? Skandál!!!

Díky, Poleno, za vaší upřímnost a sebekritiku, to je první krok ke strii. Vaše cesta k ní však nebude procházkou růžovým sadem, redaktoři Strie vás již viděli, proto mohou soudit. Mohla byste i čtenářům prozradit své míry?
(Poťouchlý smích) Nevím jestli to není ostudné,ale půjdu s kůží na trh. Měřím 168cm a vážím 58 kilogramů. Vím, že je to směšně málo, doufám však, že mi poradíte a kila už budou jen přibývat.
A nakonec se Vás ještě zeptáme, co si od života se striemi slibujete? Máte nějaký sen?
Já pevně doufám, že celý můj život nabude jiného, lepšího rozměru. Že si konečně najdu úctyhodného chlapce, strijáka, kterému nepůjde jenom o zevnějšek, ale i o mou duši. Doufám že moje sebevědomí půjde nahoru, stejně jako moje pracovní úspěchy a že se za mě má sestra přestane stydět a bude mě s sebou brát na strijácké akce všeho druhu. Po tom opravdu z celého srdce prahnu!

My můžeme slečně Poleně jen popřát hodně zdaru v její honbě za první strií. Po detailním prozkoumání jejího životního stylu, jsme jí důrazně doporučili již nadále nenavštěvovat sportovní zařízení. Do lednice jsme jí pořídili kbelík kvalitního sádla, které požívá pravidelně před spaním a kdykoliv si vzpomene během dne.
Snad jsme jí cestu k vítězství usnadnili, i když víme, že nebude snadná.

Pokud i vy máte otázky na slečnu Polenu, pište je prosím do komentářů pod článkem, budeme se snažit zprostředkovat Vám Poleninu odpověď.